UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Při bilancování domácích nahrávek roku 2024 jsem zabloudil i o rok níž a zaposlouchal jsem se do celkem dost velkého množství skvělých desek, které v té době vznikly a stále mi i po více jak roce stojí za to se k nim vrátit. Pojďme se proto spolu projít pamětí netradičně nikoliv jen o pár týdnů nebo měsíců, ale většinou o rok a pár měsíců. Stručně a úderně. Dnes ve vodách ne zcela lehce zařaditelných indie desek. S alternativní pestrou kytarovkou TOMÁŠ PALUCHA, country ambientní zasněnou náladovkou TÁBOR, lehce hlavoboným výletem do světa shoegaze - kapelou FOTBAL, dekadentně sjetou tapavou drzostí DIVO INSTITUTE a zasněně hloubavou atmosférou KALLE.
Rok 2023 jednoznačně opanovalo album „Rauš“. Kapelu nakopli dva noví členové, Tomáš Vondra z ORIENT a Vítek Chaloupecký z RUTKY LASKIER. Mnoho lidí včetně mě překvapilo, jak mnohovrstevnatí a žánrově měnící se chameleoni mohou TOMÁŠ PALUCHA být. A to nejen ve střídání hudebních stylů, ale i v zapojení vokálů. Každý z hostujících zpěváků/zpěvaček vdechl té „své“ skladbě úplně jiné aroma. Jak barvou hlasu, tak i jazykem, který je používán. A ačkoliv se dá říci, že každá skladba má zcela jiný ráz, tak celá kolekce dává smysl jako jeden celek a ona rozmanitost ji velmi sluší. Nejsou slabé kusy a díky pestrosti a délce se nestihnete nudit ani na minutu, nicméně i tak mám jednoho favorita- hutnější „Never High Enough“ s vokálem Soni Amranové.
Deska, jejíž atmosféra by se dala krájet. Hypnotické temné country, které k sobě váže ambientní i noiserockové prvky. Jedna z nejoriginálnějších domácích desek roku 2023. Absolutně svéhlavá v tom, jak přistupuje ke konstrukci skladeb, tvorbě zpěvů nebo textů. Album je velmi silné jako celek, ale existuje tu hned několik naprosto dechberoucích okamžiků, které jsem si pouštěl neustále dokola. Ne celých sladeb, ale opravdu chvil, které jsou něčím velmi výjimečným. Něco jako když máte oblíbenou scénu ve filmu. S tím rozdílem, že tyto scény v „Údolí hvězd“ jsou trýznivé a bezútěšné a kdykoliv jsem si je prohnal hlavou, tak se mi zježily chlupy i na zádech a naskočila mi husí kůže. Jedním z takových momentů je samozřejmě prostředek opusu zvaného „Koráb“.
Indie podivnost, která si ráda půjčuje shoegaze, postpunkové i krautrockové fragmenty. Z nich pak staví hudbu, která je lehce zasněná a melancholická svojí náladou a lehce provokativně disharmonická hudebně. Zas znovu mě fascinuje, jakou atmosféru dokáže tahle deska vyčarovat. Je to, jako byste se procházeli surrealistickou rozmlženou krajinou a do toho vám hlavu sužovala na nejhorší kocovina, již si dokážete představit. A vím, že tohle jsem už psal o minulé desce, ale ten pocit poalkoholové slabosti a úzkosti se jim u mě opět podařilo navodit i nez jakékoliv intoxikace. A je to skvělý!
Deska, na které skvěle funguje zvuk z Golden Hive. Kdyby to bylo nahráváno kdekoliv jinde, bude to tak napůl. Amák tomu ale dodal fazónu, která této sbírce spratků sedne jak prdel na hrnec. DIVO INSTITUTE zní jako by punkáči, kteří občas zajdou i na nějakou techno party, vzali kytaru a banjo a začali hrát něco mezi alternativním popem, blues a nihilistickým špinavým noiserockem na elektronickém základu. Výsledek je drze floutkovský, toxicky dekadentní a provokativní.
Poslední přírůstek do této kolekce sice vyšel už na sklonku roku 2022, ale já to poslouchal hlavně v roce 2023. A vlastně to poslouchám doteď. Není to žádná revoluce. Jen trpělivé pokračování v nastolené cestě, kterou KALLE brousí do mistrovských tvarů. Jak zvukově, tak produkčně jde o po všech stránkách dotaženou desku, to nejdůležitější tu jsou ale emoce. A právě ty „Under the Black Moss“ přenáší absolutně dokonale. Mezi Veronikou a Davidem je naprosto neuvěřitelná tvůrčí chemie a výsledkem je deska, hudba, která má svůj velmi specifický rukopis, co se atmosféry týče. Hrozně se mi líbí, jak je tu pracováno s vrstvením vokálů a téměř dronovými kytarami, jež tvoří rezavou protiváhu hedvábnému hlasu. Pokud hledáte nějaký diamant na naší scéně, tak tady je.
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.